!!! Nikdo není tak slabý, aby nemohl pomáhat druhým !!!

Listopad 2014

SPŠ a OA Kadaň

2. listopadu 2014 v 20:04 | P.Pabián |  Galerie


SOU Chomutov

2. listopadu 2014 v 20:02 | P.Pabián |  Galerie

Vzpomínky na socialismus aneb jak krátká je naše paměť

2. listopadu 2014 v 19:42 | P.Pabián |  Články
Vzpomínky na socialismus
aneb
jak krátká je naše paměť

Hned na úvod tohoto zamyšlení musím přiznat, že odkaz na "krátkou paměť" v názvu je nepřesný a zavádějící. Smyslem článku je totiž hledání příčin stavu současné společnosti ve které tolik lidí vyjadřuje své vzpomínky na socialismus okřídlenými slovy - "zlatý časy", případně "co nám chybělo" nebo dokonce "zlatý komunisti" a podobně. Zmíněný název předjímá jako příčinu tohoto stavu prostě jen nedostatečnu lidskou paměť. Myslím, že i kdyby tomu tak bylo, pak i tato "špatná" paměť má nějaké příčiny. V historii lidstva nejde samozřejmě o nic nového o čemž svědčí už Bible, když popisuje Izraelity reptající na cestě do země zaslíbené poté, co byli vysvobozeni z otroctví, kterak svorně vzpomínají na "zlatý Egypt" se spoustou cibule, pórku a česneku. Když čteme či slýcháme takové příběhy máme tendenci kroutit hlavou nad těmi bláznivými a nepoučitelnými lidmi, ale se stejným přístupem dnes, bychom si mohli hlavu ukroutit kolem dokola a zase zpět..., místo toho jsme někdy sami těmi nostalgickými pamětníky - jó tenkrát....
Takže, jak je to možné? Proč tolik lidí vnímá socialistickou minulost optikou růžových brýlí? Od boku vystřelím některé možné příčiny, které se nabízejí - člověk vždycky v dobrém vzpomíná na mládí..., lidé jsou zklamaní z politického i ekonomického vývoje..., lidé jsou zklamaní z politiků..., převažující neschopnost žít ve svobodě - příliš mnoho nejistot..., nedostatek ideálů je nahrazován pudovým myšlením - lepší vrabec v hrsti než holub na střeše..., nedostatek dobrých vzorů a příkladů..., konzum a utilitaristický způsob života nikdy nedochází nasycení a spokojenosti..., švejkování a zžíravá kritika všeho (avšak bez obav z následků a tedy bez nutnosti odvahy), je národní vlastností...(přičemž ovšem platí, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží), nevyrovnání se s minulostí, které by znamenalo uznání vlastních chyb...atd. atd.
Dalo by se toho napsat mnohem více a domnívám se, že v těchto a dalších věcech skutečně jsou dílčí možné příčiny. Nicméně rád bych se dobral nějaké obecné, základní a hlavní příčiny vyjádřené jedním slovem nebo jednoduchou větou. Jsem si vědom, že tím se dopouštím zjednodušení, které mi může být vytýkáno, ale já zde nepíši sociologicko-psychologickou, vědeckou stať, nýbrž jednoduchou úvahu. Co mě vůbec přivedlo k tomu, abych přemýšlel o postojích většinové společnosti k naší (ne)dávné socialistické minulosti?
Více než 13 let vykonávám přednášky na základních a středních školách na témata z oblasti prevence HIV/AIDS, drog, sexuality a mnoho dalších, při nichž jsem oslovil okolo 90 000 studentů. Měl jsem možnost dlouhodobě sledovat způsob uvažování mladé generace. Viděl jsem, jak si utváří názory, jak hledají svou identitu, jak postrádají vzory hodné následování a hrdiny hodné obdivu, jak touží po pravdě a po skutečných hodnotách, ale pak často upadají do povrchnosti a nechávají se podvést lží (všichni víme, že lež má krátké nohy, ale také to, že po nich umí šíleně rychle utíkat). Mladá generace mě zajímá a záleží mi na ní..., už jen proto, že kvalitu společnosti, národa, státu, za 20-25let, budou určovat právě oni. Před dvěma lety jsem začal psát článek (je na mém blogu), kterým jsem se chtěl vyrovnat se svou osobní minulostí z doby socialismu. Jmenuje se "Já, komunista" a již v závěru onoho článku jsem vyjádřil myšlenku vytvořit přednášku, která nebude z oblasti prevence, nýbrž bude pomocí vlastních zkušeností mapovat především 70. a 80. léta v ČSSR. Smyslem nemělo být suplování výuky dějepisu či základů společenských věd, ale pokusit se na základě skutečných příběhů a situací z té doby pomoci studentům porozumět o čem tehdejší společnost byla a jak fungovala z pohledu obyčejného člověka. Přednášku jsem vytvořil a ve druhé polovině uplynulého školního roku také aplikoval na několika středních (pro všechny ročníky) a také dvou základních (pouze pro 9.tř.) školách. Předem mi bylo jasné, že toto téma jednak nebude tak atraktivní jako když mluvím o drogách a sexu:-), a také, že půjde o téma kontroverzní (v tomto případě stejně jako u drog a sexu:-)). S výsledkem jsem v zásadě spokojen, zájem studentů mě až překvapil a povzbudil, hodnocení absolutní většiny pedagogů potěšilo..., nicméně až zkušenost z těchto přednášek mě vlastně přivedla k tomu, abych napsal tuto úvahu. Komunita studentů a komunita pedagogů je stejně jako jakékoli jiné skupiny obyvatel součástí širší společnosti, jejíž velká část, jak jsem již předeslal, opěvuje výdobytky socialismu ve srovnání s demokracií a staví se tedy velmi kriticky k současnosti. Proto by asi bylo naivní očekávat, že mezi studenty a učiteli bude zásadně jiné hodnocení minulosti než ve zbytku společnosti, ačkoli předpoklad mládí u studentů a vysokoškolského vzdělání u pedagogů by k takovým závěrům mohl svádět. To, že 15% či více občanů ČR volí komunisty, přece o něčem svědčí. Také stačí zajít do hospody, kde jsou Češi odjakživa nejodvážnější a nejpravdomluvnější a víme jaké nálady a názory převládají. Takže jsem samozřejmě nepředpoládal, že budou všichni se závěry a mnou vyjádřenými názory souhlasit. Ostatně v přednášce jasně odděluji fakta (skutečné příběhy, videa, nahrávky...) od mých komentářů, případně názorů, které jsem měl dehdy a názorů, které mám dnes. Nepřekvapilo mě, že někdo se mnou nesouhlasí (koneckonců atmosféra ostré, ale slušné a férové diskuze, mě vždy inspiruje), nýbrž to s ČÍM a JAK se nesouhlasí a také KDO. Uvedu pár příkladů. Z jedné velmi kladné mailové reakce studenta SŠ jsem se ale také dozvěděl, že mají ve třídě "zarytou komunistku" (16let!), která byla mou přednáškou opravdu pohoršena a označila ji za špatnou, extrémní a zaujatou. Jedna paní učitelka, která vzhledem k svému věku socialismus jako dospělá ani nezažila, řekla, že přednáška je manipulativní a že nedávám žádný prostor k vytvoření si vlastního názoru u studentů. Jiný pan ředitel SŠ mě už předem upozorňoval, že by nerad, aby o oné době zaznívaly v přednášce nějaké nepravdy (což je naprosto v pořádku) a aby přednáška byla objektivní a vyvážená, protože přece všechno nebylo špatné...například byly jistoty a všichni měli práci (!?!?!)! To je jen několik příkladů. Co je společným jmenovatelem těchto reakcí? Především charakteristické postmoderní chápání pravdy, tedy - žádná absolutní pravda neexistuje, vše je relativní, jakýkoli jasný či přímý názor je vždy podezřelý a nežádoucí! Dále pseudohumanismus, jenž sice mluví o svobodě, ale chápe ji jako svobodu bez hranic a proto jedním dechem zmiňuje "rovnost" a nejvíce používanými slovy jsou "vyváženost" a "politická korektnost". To ovšem vidím jako problém, jelikož, jak říká například R.Nisbet - Podstatným principem konzervativní filosofie je zásadní a naprostá neslučitelnost svobody a rovnosti, protože obě hodnoty mají zcela protichůdný smysl a účel. Ze všech výtek bylo cítit přesvědčení, že kvalitní, demokratická, vyvážená a politicky korektní přednáška musí být zcela nestranná, přednášející musí být naprosto neutrální a musí být ponecháno pouze na studentech, aby si vytvořili vlastní názor. To má být ideál vyváženosti a objektivity. Já to ale vnímám jako naprosté nepochopení a zneužití hodnot jako jsou demokracie, svoboda, tolerance, spravedlnost, korektnost... Doufám, že takové pohledy zůstanou ojedinělé, ale obava, že by se to v budoucnu mohlo stát normou, mě vedla k tomu, abych napsal tento článek, protože - ne, ne, ne, z celého srdce nesouhlasím! Byl bych první, kdo by se ozval, kdybych slyšel povídat o socialismu nějaké nesmysly (ne z lásky k socialismu, ale z lásky k pravdě) a vím také, že jsou velké rozdíly ve vnějších projevech komunismu - socialismu v různých částech světa a v různých historických obdobích. Spojujícím prvkem však je komunistická ideologie, která má podle různých údajů na svědomí okolo 100 000 000 lidských životů (můžeme se přít jestli to bylo 130 miliónů a nebo "jen" 70 miliónů, ale je to podstatné?). Prohlašuji tedy, že nikdy nebudu neutrální k ideologiím, jako jsou nacismus nebo komunismus! Nebudu neutrální k ideologiím, které jsou postaveny na těch nejnižších lidských pudech, na nenávisti (dosaď si - rasové, třídní, národní, sociální, kulturní, náboženské...), závisti, ponižování, a které mají ve svém programu revoluci na úkor někoho jiného (Edmunt Burke - Na konci všech akademických hájů stojí šibenice. Revoluce zrozená z ducha filosofického radikalismu a utopismu povede k strašlivým důsledkům.). Nebudu se vyjadřovat neutrálně o ideologii, která vyprodukovala například takové "osobnosti" jako byli Lenin, Stalin, Che Guevara, Pol Pot, Mao ce tung či Gottwald a Brežněv. Nemohu být neutrální k ideologii, která způsobila, že 20let po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce se sovětský režim dopustil největšího státem řízeného masakru, když během 16ti měsíců od srpna 1937 do listopadu 1938 bylo popraveno cca 750 000 lidí a dalších více než 800 000 posláno na 10let do gulagu. Řekne-li někdo, že jsem horlivý antikomunista, pak odpovídám - ano a jsem na to hrdý! Budu-li kritizován, že nejsem demokrat, pak se ohrazuji. Jak už jsem říkal, odděluji na svých přednáškách fakta od svých komentářů a názorů, nedělám reklamu žádné politické straně a nikoho pochopitelně nenutím, aby sdílel můj pohled na svět. Věřím, že demokracie je v tom, že posluchači se nemusí řídit mými názory (natož aby z nich byli zkoušeni) a pokud po mé přednášce půjdou k volbám, mohou volit, koho chtějí. Jestliže mi bude vytýkána nevyváženost, pak se přiznávám, nicméně nekaji se....takto chápaná vyváženost není mým cílem. Tím je přiblížit mladým lidem období socialismu u nás a pomoci těm, kteří o to mají zájem, porozumět a případně se poučit (Edmunt Burke - Lidé, kteří se nezajímají o své předky se nedočkají radosti z potomků.). Proč bych měl v zájmu falešné objektivity a vyváženosti zmiňovat, co dobrého se za socialismu dělalo? V Německu za Hitlera bylo dost práce a stavěly se například dálnice, to vědí všichni, proč se o tom nemluví hodnotíme-li politiku NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana)? Protože hodnota ideologie či kvalita společnosti, která z dané ideologie vychází, není posuzována ani tak podle toho, co dobrého se v jejím rámci podařilo a prosadilo, jako spíše podle toho, co se nepovedlo a především podle tolerované míry zla. Idea definovaná v ideologii má bránit zlu a ne zlo podporovat či dokonce vytvářet, jinak je to prostě idea - ideologie zlá....jako nacismus nebo komunismus! Ještě jednou Edmund Burke - Jediné co ďábel potřebuje k tomu, aby uspěl, je to, že mravní lidstvo neudělá nic.
Po zkušenosti z několika přednášek jsem ještě více uviděl potřebu mluvit s mladou generací o historii. Mluvit pravdu a nenechat se odradit překážkami a dokonce ani jejich případným nezájmem. Věřím, že každý člověk (tím spíše starší či starý) má povinnost přinášet svědectví prožitého. Ronald Reagan říkal - Svoboda je od porážky vzdálená vždy jen jednu generaci. Neprožitému se těžko rozumí. Za neprožité se těžko bojuje, tím spíše jsme-li neinformovaní nebo informovaní špatně. Domnívám se, že dobrý pedagog se od horšího liší tím, jak dokáže informace atraktivně a srozumitelně předat. Ač nevzdělaný nepedagog, i já jsem si stanovil za cíl ve své práci, ale i v životě vůbec, hledat způsoby pro otevřenou, obousměrnou komunikaci, která může všechny zůčastněné obohatit.
Ale vraťme se k naší otázce - proč se většina lidí dívá na naši socialistickou minulost převážně příznivě? Vedl jsem rozhovory s mnoha lidmi různého věku, vzdělání i z různého sociálního prostředí a vyslechl mnohé argumenty, většina se dá charakterizovat pořekadlem - bližší košile než kabát. Jeden příklad za všechny....bylo mi jedním starším mužem řečeno, že všechny jeho děti měli rovnátka a zadarmo, zatímco teď bych se nedoplatil....nejdříve jsem chtěl jako vždy vysvětlovat, že nikdy není nic zadarmo, ale najednou jsem přestal a začal jsem vyprávět úplně jiný, zdánlivě nesouvisející příběh. Mám rád knihy a rád je vlastním. Peněz moc nemám a tak nakupuji převážně v levných knihách a hlavně v antikvariátu. Mimo jiné sbírám i dětské knížky, které jsem četl jako kluk. Nedávno jsem si koupil knížku Henryka Sienkiewicze - Pouští a pralesem, kterou napsal někdy v roce 1910 a jejíž děj se odehrává v roce 1885 v období mahdistického náboženského povstání. Hlavním hrdinou je 14tiletý chlapec Staš a jeho menší kamarádka, které unesou muslimští fanatici a otrokáři. Koupil jsem si vydání z roku 1982 a na konci této dětské knížky jsem nalezl doslov v němž se velmi podrobně vysvětluje celý děj knihy a to, jak mu děti mají rozumět. Jen pro příklad - náboženské mahdistické otrokářské povstání je zde vysvětleno jako revoluční osvobozenecké hnutí, angličané jsou všeobecně označeni za zlé a odporné vykořisťovatele a kolonisty, no a třeba Stašovo katolictví (v příběhu vyjádřené občasnou modlitbou - Bože zachraň nás, ať nás otrokáři nezabijí, ať nezemřeme v poušti...) vysvětleno mladickou pomýleností ze které časem určitě vyrostl a hlavně manipulací katolické církve v jeho rodném a zcela zaostalém Polsku... Toto a ještě další věci jsem onomu muži argumentujícímu rovnátky zadarmo, převyprávěl a poté jsem se jasně vyjádřil - raději budu platit nehorázné ceny za rovnátka pro své děti, než aby tyto děti museli číst takové "sračky" v doslovech u dobrodružných knížek! Omlouvám se za ten výraz, ale myslím, že někdy je potřeba být expresivní. Dodnes nevím, jestli mě pochopil, možná jsem pro něho mluvil úplně z cesty, ale mě samotnému tehdy něco došlo. Jde o žebříček hodnot! Jde o to, co považuji v životě za důležité a co za důležitější! Myslím, že v tom je odpověď na naši otázku. Asi se u mnohých nevyhnu označení arogantního namyšlence, ale já jsem opravdu došel k tomu, že většina lidí nostalgicky vzpomíná na socialismus proto, že jsou prostě hloupí a hloupí jsou, protože je to pohodlné a zcela jistě jednodušší než se namáhat přemýšlením. Většina lidské populace, samozřejmě nejen u nás, ale u nás zvláště, po čtyřicetileté devastaci komunismem ve všech oblastech života a společnosti, je prostě hloupá...!
Ajaj, to se mi to filosofování na závěr nějak zvrtlo:-)..., co to zachránit nějakým silným a moudrým citátem....třeba Zdeněk Svěrák - Sotva byl náš svět stvořený, sotva byl náš svět stvořen, pustila hloupost kořeny, pustila hloupost kořen. Tak teď jsem to vylepšil...:-).

Pavel Pabián
srpen 2014
www.prevence-pabian.blog.cz


Antibásně II.

2. listopadu 2014 v 19:40 | Michal Lebovič |  Spřízněná duše - "Knajpamen" (Michal Lebovič)
ANTIBÁSNĚ II.


KALENDÁŘ
Už je leden
Tak jedem.
Připijem si jedem!
Únor
Táhnu do hor
Srdce jako úhor.
Duben,
Jsem na buben.
Něco máš za lubem.
V máji,
Je to v háji,
Chvíli jsem byl v ráji.
Září
Nic se nedaří,
Jen se blbě tváří.
V říjnu
Si říhnu
V hospodě si přihnu.
Listopad,
Ten nemám rád,
Leze do mě vlhko, chlad.
Na konec,
Je tu prosinec,
Rok byl pěknej pitomec.

Zas je tu leden,
Tak jedem.
Připijem si jedem!


STRÁŽNÝ ANDĚL
Kde se fláká můj anděl strážný?
Trochu líný, trochu vlažný.
Tak jako já, jako já.
Spatřil jsem ho tuhle,
V zaprášeným zrcadle.
Byl otylý, trochu opilý
Tak jako já, jako já.

VENKU SNĚŽÍ
Venku sněží
A mně je na básnění.
Na otevřený dopis Sáře.
celou věčnost čekám na ní.
Asi marně.
Půl života na čekárně,
Na lavici náhradníků,
Píšu báseň do šuplíku:
"Sáro, Sáro,
Vídávám Tě málo,
Rád bych vídal Tě víc.
Sáro, Sáro,
Zato to stálo,
I kdyby už nebylo nic."




PAKLIŽE
Pakliže
Spěchaje na lyže,
Potkám Tě u spíže,
Ve stavu beztíže
Jak sypeš do díže
Sušené lanýže
A tlaková níže
Je blíže
a blíže
pak tuším obtíže.

S.O.S.
V hlavě klubko zmijí
Jak starý pes
K cizí galaxii
Svý S.O.S.
vyji.

BEZ DOTYKU
Milenci bez dotyku,
Bez kousku intimity,
Jen žádnou erotiku.
Jen žádný horký city!

DUNAJSKÁ
U Dunaje v Tulče
Srdce divě tluče.
S opilými lodníky
Do štkaní harmoniky,
Zpívat o Adině,
jejím horkým klíně.
Pálinku pít
Kouřit a klít.



RYTÍŘSKÁ
Všichni rytíři už jsou v pánu
Má panenko z porcelánu.
Já jsem zůstal poslední,
Bez koně a obézní.

SMUTNÁ
Včera večer
Skočil na mě smutek
Sedla na mě samota.
Tak jsem trochu brečel,
Že bych radši utek
Do jinýho života.


KOMETA II.
Kometa s dlouhými vlasy
Sviští jiným koncem vesmíru.
Asi pryč jsou časy
Kdy mi byl vesmír na míru.

Je mi smutno za vlasaticí,
Ale v povaze komety
jsou přeci
Odlety.
A
Návraty?


CALL ME BABY
Obrátila´s můj svět naruby.
Call me baby!
mám v hlavě oči laní
a v nose tvou vůni.
Řekla´s "Mám tě ráda"
a noc nastavila záda.
Tak call me baby!!
Najednou se cejtím nahouby
Tak sakra call me baby!!!






MOBILNÍ
S úsměvem debila
Jako bych nebyl
Asi jsi nebyla
Nebereš mi mobil.

SNAD
z chvíle dlouhý,
z marný touhy,
nebo z rýmy
plýtvám rýmy!

KOSTRČ III.
Když mě budeš mít ráda,
Popíšu Ti básní záda.
Na konci erotickou tečku
dole kousek od kostrče.

CHEMICKY VADNEJ
Tak prej to je
otázka chemie!
Hned jsem klidnej,
Jen chemicky vadnej.
Je pro mě složitý,
Bejt správně ičitý.
Kdybych byl ičelý,
To by baby kvičely.
Nějaká látka z ryby
Přebejvá, či chybí.
Snad uhlohydrát,
Mám bejt kamarád.
Navždy jen kamarád.

OSUDOVÁ
Až se podám osudu
Moje zcvrklá duše
Tomu tvýmu přeludu
Zasměje se suše.
Na dřevo si zaklepu,
Zazní to trochu hluše.
Pak poznám i poslepu,
Kam každý z nás kluše.

MŮJ DĚDA ZNAL SPOUSTU LIDÍ
Můj děda znal nějakého Šiksbíra.
Jako dítě jsem si myslel,
Že je to ten slavnej chlápek,
Co na jeho kusy chodí lidi do divadla.

I když, kdo ví.
Můj děda znal spoustu lidí.

DOKOLA
Pořád dokola, dokola,
Dokola.
Dokola, dokola,
Dokola.
V jednom kole,
Nahoře i dole,
V jedný chvíli,
Slabý i plný síly.
Jak to přetnout?
Navždy vzlétnout.
Roztahuji paže,
Už mi nikdo nepřikáže.
Zvedám ruce,
Vzlítám dolů prudce.
A zatím
Dokola, dokola,
Zase
Dokola, dokola,
Dokola.

Záhada

2. listopadu 2014 v 19:33 | P.Pabián |  Básničky
ZÁHADA

Jak to,
že tak těžké je skoncovat s žitím
Snad težší
než přestat kouřit, než skončit s pitím
Tohle mi rozum nebere
Vždyť pít a kouřit mě tak baví
zatímco každý další den
jen nasere

Hrdina a blázen

2. listopadu 2014 v 19:32 | P.Pabián |  Básničky
Hrdina a blázen

Co zbývá mi
než stát se hrdinou
a nebo bláznem
Uprostřed vřavy boje
stáhnout kalhoty
...a srát...
na matičku zem
na tatíčka Masaryka
Na krásu
a oprávněné požadavky žen
i na to, co kdo o mě říká
Srát...
na prohry, výhry, finty karetní
na sociální a taky zdravotní
Na ranní depresi
a na večerní excesy
Srát...
na jízdní řád
Budiž...
tak budu hrdinou
a nebo bláznem
obé je krásné
Ačkoli nevím zda je to
z nouze cnost
či z cnosti nouze
Docházím cíle
když s kalhotami dole
obklopen vřavou boje
si můžu v klidu
...srát...