!!! Nikdo není tak slabý, aby nemohl pomáhat druhým !!!

Tři ztráty mladé generace – jistota, hodnoty a sny

11. března 2009 v 12:23 | Pavel Pabián |  Články
Milí mladí přátelé,
tuto úvahu psanou formou dopisu píši pár dní před začátkem školního roku 2007/8, ačkoli vlastně (bohužel) nijak nesouvisí právě jen s tímto rokem. Jen jsem si uvědomil, že s končícím obdobím velkých prázdninových "starostí", začíná opět čas staronových starostí spojených se školou a tím je na každého z vás kladeno další břemeno k unášení, jako by jich už nebylo málo:-). V mém křesťan- ském společenství máme takový zvyk. Před začátkem školního roku se vždy na bohoslužbách modlíme za každého kdo jde do školy, ať už jako žák, student či učitel a vyprošujeme u nebeského Otce požehnání a ochranu. Modlím se tímto za každého z vás a každému z vás žehnám ve jménu Pána Ježíše Krista!
Mnoho věcí se od dob mého mládí změnilo a většinou ne k lepšímu. Něco zůstává, alespoň obecně stejné - třeba ta škola. Ale jací jste vy, kteří do všech typů škol chodíte? S čím se potýkáte? Jaké jsou vaše touhy a zápasy? V čem jste na tom lépe a v čem hůře než moje generace? Jakým tlakům, pokušením jste vystaveni a o co jste okradeni? Jsou to témata na sepsání mnoha knih a já je nemohu pojmout v jednom článku, ale chci se jen krátce zamyslet a podívat se na tři oblasti ve kterých vidím deficit v celé společnosti, v důsledku čehož v nich zejména mladá generace žije v nedostatku.
První je ztráta jistot. Jistotu člověk má, když stojí na něčem pevném a to platí jak doslovně, tak obrazně. K existenci jistoty je nutná existence opory na kterou se mohu spolehnout. Ztráta opory pak znamená ztrátu jistoty. Největším problémem se kterým se setkávám u mladých lidí není promiskuita, vulgarita, násilí, drogy..., to jsou spíše důsledky či projevy skrytého problému, jímž je - samota vyplývající z nejistoty! Z kolika stovek úst mladých lidí jsem už slyšel - nikdo mě nemá rád, nikomu na mě nezáleží, jsem sám(a), když se zabiji, bude to každému jedno... O co jde? O totální ztrátu jistot. Matka Tereza jednou řekla: To nejhorší není mor a cholera. Nejhorší je nebýt nikým respektován a milován. Ano, potřeba být přijímán a milován je stejně důležitá jako potřeba dýchat, jíst, pít či spát a když ji člověk nemá - umírá. Možná ne tak rychle a nebo ne vždy fyzicky, ale umírá jaksi v duši a není to menší tragedie. Bez vzduchu člověk vydrží pár minut, bez vody pár dní...., bez lásky a přijetí, bez těchto jistot se dá přežívat déle, ale žít, opravdu ŽÍT bez nich nejde. Uvedu příklad. Rozvod, který se táhne jen několik měsíců. Probíhá v klidu, manželé se neperou, dohodnou se na rozdělení majetku a dokonce i na tom, kdo bude mít dítě v péči. I tento, zdánlivě mírný rozvod znamená takový otřes pro dítě, že může způsobit nejen zhoršení prospěchu ve škole či dočasné psychické problémy, ale může mít i celoživotní následky pro rozvoj osobnosti dítěte a to právě proto, že rozvod je vždy spojen se ztrátou jistoty. Rodina je nositelem vědomí jistoty, opory a bezpečí. Vzhledem k počtu rozvodů a také nefunkčních rodin se těžko můžeme divit rostoucí frustraci mezi mladými lidmi, kteří jsou nuceni v těchto podmínkách vyrůstat a mnohdy marně hledat svou identitu. Není třeba zdůrazňovat, že zodpovědnost za tento stav neleží na generaci mladých, nýbrž na generaci rodičů.
Julian Lennon, syn slavného a světem uctívaného otce nedávno řekl: Táta uměl zpívat o světovém míru a lásce na zemi, ale svému synovi tento pocit nikdy nedokázal zprostředkovat. Kolik bolesti a zklamání je v tomto výroku, zvláště když uvážíme, že ho řekl dospělý muž (35let)? Dnes dopoledne mi jedna dívka řekla do telefonu - komu už mám věřit, když nemůžu věřit ani svým rodičům? Jestli jako rodiče nezápasíme o důvěru svých dětí, bereme jim zároveň veškerou jistotu a vyháníme je do světa kde vládne jen strach a beznaděj a to bez veškeré opory. Co zbývá generaci dospívajících než si nasadit některou z mnoha variací masek - od rebela proti všemu co symbolizuje autoritu dospělých, přes bezcitného cynika jenž je vždycky nad věcí a nic se ho nedotkne, až po masku vždy šťastného a spokojeného, držícího se hesla - sranda musí být i kdyby fotra do rakve zatloukali. Kdo z rodičů je schopen v dunivém hluku technopárty, ve vzduchu prosáklém marihuanou, na záchodcích kde nikoho nepřekvapí odhozené jehly, uprostřed šustění ve chvatu rozbalovaných kondomů (nebo taky ne)...., ještě zaslechnout zoufalé výkřiky našich dětí - zajímá se o mě někdo, mám nějakou cenu, jsem pro někoho důležitý?!?! Setkal jsem se s několika dívkami, které jejich partneři takovým způsobem fyzicky týrali, že facka byla braná skoro jako pohlazení a ty dívky ani nepomyslely na rozchod a braly to jako normální součást vztahu! Jsme ještě schopni zamyslet se nad výrokem jedné z nich - byly to facky a bolely, ale byly jenom moje!? Vím o dívce, které nebylo ještě ani 15 let a vystřídala ve svém krátkém životě 16 mužů mezi 20ti a 42ti lety! Sama mi řekla, že sex jí vlastně nic neříká. Ptáte se na důvod takového strašného chování? Hledala "otce", tedy někoho, kdo jí zprostředkuje pocit jistoty a bezpečí a dá jí vědomí přijetí, podpory a bezpodmínečné lásky. Samozřejmě marně. Jak je možné, že mi tolik mladých lidí řeklo, že jsem jediný člověk, kterému věří? Vážím si toho, až k slzám...., ale trvám na tom, že po dvou hodinách mé přednášky tato skutečnost není normální a generace dospělých ji nesmí jako normální akceptovat! Píši to k zahanbení rodičů. Snad jsou to extrémní případy, ale stovky a tisíce mailů, SMSek a dopisů, které dostávám, jsou smutným svědectvím o tom, že problém ztráty jistot je strašlivým fenoménem současnosti, který požírá a deformuje vnitřní svět především mladých lidí, činí z nich duševní mrzáky a vrhá temná proroctví na budoucnost společnosti. Ne, nechci paušalizovat a být jen negativní. Díky Bohu za ty, kteří se tomuto neblahému vzorci vymykají, ale jak dlouho může při současných trendech ještě trvat, než je začneme nazývat výjimkou potvrzující pravidlo? Existuje nějaká jistota? Věřím, že ano. Tou jistotou je Bůh a Jeho slovo - Bible! Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a učinil jej objektem své lásky a to jednou pro vždy! Dokonce i poté, co člověk ve své bláhovosti odmítl tuto lásku a vyměnil ji za bezcenný padělek domnělé svobody nabízený rozeklaným jazykem hada, který jakoby už předem symbolicky ukazoval na rozdělení cesty a oddělení člověka od Boha, se Bůh v Kristu znovu vrací k člověku a v krvavých ranách kříže nabízí odpuštění, smíření, přijetí a jistotu, zadarmo, z lásky, k uchopení pouhou vírou!
Druhá je ztráta hodnot. Jaké hodnoty jsou dnes předávány generaci mladých? Jsou vůbec nějaké? Myslím, že ano, nicméně je jich žalostně málo a pokud jsou, tak se o většině skutečných hodnot buď nemluví nahlas, předávají se jen jaksi "nepřímo" či jsou zahalené v hávu nadsázky, ironie, případně "hluboké" a totálně nepraktické filosofie. Za hodnotu je považována sama skutečnost svobodného hledání, což vede k tomu, že cílem vlastně není hodnota sama, nýbrž proces hledání. Komu by se chtělo tenhle začarovaný kruh prolomit? Určitě ne náctiletému člověku bombardova- nému nabídkami instantního požitku teď hned a skoro zadarmo. Jestliže děti na prvním stupni ZŠ žijí více ve virtuálním světě počítačových her, internetu a televize než v normálním světě lásky a zájmu rodičů, ohraničeném zdravými hodnotami a řádem, jak můžeme chtít po dospívajících, aby nějaké hodnoty pracně hledali a ctili? Opuštění konzervativního způsobu výchovy, který obsahuje přirozené předávání hodnot, byť s odůvodněním, že respektujeme a podporujeme svobodnou volbu a hledání dospívajících, není ničím jiným, než pokusem zbavit se zodpovědnosti za budoucnost. Jde o pokrytectví, jež má zakrýt lenost, zbabělost a ryzí egoismus celé generace rodičů. Jeden německý student napsal v literární soutěži na téma "Dnešní rodičovská generace" toto: Neukázali jste nám žádnou cestu, která by měla smysl. Protože sami cestu neznáte a propásli jste příležitost ji hledat. Mladí lidé často mluví o hodnotách - o lásce, pravdě, věrnosti, ale místo povzbuzení k následování těchto hodnot sklízejí pohrdlivý úsměv a slova o naivitě ze které je třeba vyrůst. V dotazníku, který dávám na školách je otázka týkající se věrnosti a téměř všichni se hlásí k vyjádření, že - věrnost je hodnota o kterou mi v životě vždycky půjde; jedním dechem však znovu téměř všichni vyjadřují názor, že - věrnost nejde v dnešním světě praktikovat. O čem to svědčí? Podařilo se nám do mladých lidí zasít nedůvěru k absolutním hodnotám. Hodnoty jako pravdomluvnost, poctivost, čest, statečnost, obětavost...., patří do pohádek (ještě že aspoň tam) a ten, kdo by se jimi chtěl řídit v reálném světě je v lepším případě směšný, v horším podezřelý, takže potřebuje srovnat, aby se zařadil. Jsem křesťan a netajím se s tím. Mnozí studenti se mnou nesouhlasí a někteří se dokonce jasně vyhraňují jako odpůrci víry či křesťanství. V naprosté většině ale oceňují a obdivují to, jak pevně obhajuji hodnoty, kterým věřím. Novinář Johannes Gross řekl: Když věřím, nemám co ztratit, když nevěřím, nemám v co doufat. Touha po přítomnosti hodnot, řádu a absolutních norem je přirozená člověku (i dospívajícímu) proto, a tím se vracím k prvnímu bodu, že s sebou nese pocit bezpečí a jistoty. Potkávám na školách mladé, kteří žijí opravdu ošklivý život. Podvádějí a jsou podváděni, kradou a jsou okrádáni, ubližují a je jim ubližováno, zneužívají a jsou zneužíváni, lžou, berou drogy, manipulují...., většinou to dělají jakoby bezděčně, ale když s nimi mluvím o samotě, vždycky vyjadřují bezprostřední touhu po opravdovosti, po lásce, po skutečném přátelství.... Žel, tak často ani nevědí, co je skutečným obsahem těchto pojmů, protože jim je nikdo pořádně nevysvětlil, natož aby jim je předával vlastním příkladem. Dnešní generace mladých postrádá hodnoty a jejich nositele, postrádá hrdiny se kterými by se mohla identifikovat a výsledkem je ztráta identity, případně identifikace velké části mládeže se vzory a nositeli hodnot ryze negativních či povrchních a vyprázdněných. Opět platí, že zodpovědnost za tento neradostný stav je především na střední a starší generaci. Tato generace samozřejmě neměla v úmyslu odstranit hodnoty zcela, nýbrž chtěla odstranit chápání hodnot jako absolutních. Vše je relativní, člověk je sám sobě bohem, je všeho mírou a vše svým rozumem či citem posuzuje. Humanismus je snaha zachovat či vytvořit hodnoty, které člověk sám určí a to bez Boha. Avšak jak řekl Ernst Jünger: Humanita bez Boha vede k bestialitě. Odstranění Boha nevede do vakua. Opuštěné oltáře budou obsazeny démony. Naplnění této skutečnosti vidíme kolem sebe dnes a denně. Dospívající mládež nenalézá hodnoty, které by jí předávala předchozí generace, ale jelikož bez hodnot se žít nedá, musí na uprázdněné trůny ve svých srdcích dosadit pseudohodnoty bez obsahu, což vede jen k další frustraci, zklamání a duševní prázdnotě. Existencialistický filosof Martin Heidegger na sklonku života napsal: Jen Bůh nás může zachránit. Když je Bůh jakožto nadpřirozený základ a cíl veškeré skutečnosti mrtev... Pak už nezbývá nic, čeho bychom se mohli držet a čím bychom se mohli řídit. Nihilismus, ten nejstrašlivější ze všech hostů, stojí přede dveřmi. Bůh je tvůrcem a dárcem hodnot a principů jež dávají životu smysl a cenu. Bez hodnot jsme bezcenní, jak napsal novinář Peter Hahne. Chceme, aby naše děti pochybovaly o vlastní ceně, aby sami sebe považovaly za přebytečné a bezvýznamné? Pak jim nepředávejme žádné hodnoty. A chcete se vy dospívající takhle cítit a vnímat? Pak veškeré hodnoty odmítejte. Vždycky když se setkám s nějakým mladým člověkem, který má v životě určité absolutní hodnoty a drží se jich (světe div se, pořád se to ještě děje :-)), jsem nadšený a snažím se takového člověka co nejvíc povzbudit a vykreslit mu před očima co nejbarevněji a nejvýstižněji, důležitost a vzácnost jeho postojů a jednání! Chvála Bohu za existenci a jedinečnost těchto průkopníků hodnot!
Třetí ztrátou, je ztráta snů. Jsem přesvědčen, že charakteristickým znakem mládí je (nebo by měla být) mimo jiné, schopnost snít. Ano, někdy je to snění naivní či dětinské, ale vzácnost snění přeci není v jeho rozumné pragmatičnosti. Snění občerstvuje život, je jako ranní rosa po horké noci, je jako déšť na vyprahlou zemi. Přítomnost snění dělá rozdíl mezi životem a přežíváním. Člověk který nesní, který s očekáváním nehledí dopředu, nemá vize..., prostě strádá. Takový člověk má dvě možnosti, buď se snaží žít ze snů a vizí někoho jiného, což je často nereálné, a nebo se naučí žít stylem "ze dne na den", který ovšem bývá stále více egoistický, parazitující na druhých lidech a nakonec ústící do zcela sobeckého postoje "po nás potopa". Už Bible jasně učí, že nemáme-li očekávání vzkříšení, nemáme-li vizi, pak nám nezbývá než žít pro okamžitý požitek (1.Korinským 15,32 - ...jestliže mrtví nevstanou, pak jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.). Ač se to zdá neuvěři-
telné, je tímto destruktivním postojem silně zasažená právě mladá generace. Množství teenagerů, kteří žijí v totální apatii a beznaději za úplné absence snů a vizí pro svou budoucnost je stále ro-
stoucí a alarmující. Snad mě někdo obviní, že šířím poplašné zprávy, ale já jsem téměř denně mezi mladými lidmi a slyším jejich stále se opakující příběhy v nichž chybí východisko a není v nich ani špetka naděje. Nemylte se, nemluvím o bezdomovcích závislých na heroinu, kteří už myslí jen na to, jak sehnat dávku nebo si alespoň dojít do K-centra pro subutex. Mluvím o dětech, které jsou každý den ve škole, doma mají přepychově vybavené dětské pokoje a rodiče se jimi chlubí přátelům. Mluvím o dětech, které v 15ti mají za sebou 3 roky "hulení trávy" a když se s tím rozho-
dují přestat, tak jejich největší skutečnou a reálnou starostí je - co budou dělat?! Nemají žádnou představu o životě bez party a bez marihuany, žádný sen a tak se často vracejí k mizerné, ale přeci jen jistotě minulosti. Mluvím o dětech, které se řežou žiletkami, střepy či noži do rukou, nohou nebo břicha nebo mlátí pěstí do zdi dokud nevidí odhalený kloub. Že někteří takoví jsou na psychiatriích? Nebluďte! Znám jich desítky, chodí mezi námi a vídám je sedět ve školních lavicích na základních školách. Nikdy nezapomenu na dívku, která mi řekla - jen když vidím téct svou krev, vím že žiji! Mluvím o dívkách jejichž jediným "snem" je mít ještě o 5kg méně. Anorexie a bulimie vnitřně a někdy i fyzicky zabíjí tisíce našich dětí a my stále nemáme čas zabývat se problémem absence snů u dospívajících! Konstatování - nevím proč tu jsem, nevím proč žiji a kam jdu - je stále běžnější mezi mladými lidmi a nás to neděsí, raději nad tím zavíráme oči a říkáme si v hloupém optimismu, že z toho vyrostou. Skutečnost je taková, že jsme našim dětem ukradli sny, protože jsme jim neukázali na staletími prověřené dobré cíle o kterých se vyplatí snít a o které stojí za to usilovat. Alexis de Tocqueville: Od chvíle, kdy minulost přestala osvětlovat budoucnost, bloudí mysl lidí v temnotách. Ano, minulost a budoucnost spolu úzce souvisí. Zdravá minulost zakotvená ve věčných hodnotách nám dává schopnost zdravě snít a skrze uskutečňování vizí tvořit zdravou budoucnost. Bývalý spolkový prezident Johanes Rau řekl: Když nevíš odkud přicházíš, nemůžeš ani vědět, kam jdeš. Co odpovíme na legitimní otázky mladé generace - proč, kam a jak? Zatím se ještě ptají, ale jak dlouho? Už teď se někdy zdá, že vlastně odpovědi ani neočekávají, protože si zvykli na to, že většinou stejně nepřicházejí. Bez snění život ztrácí smysl. Není kam jít ani proč jít. Život bez snů a vizí bolí, jelikož je degradován na pouhý chemicko-fyzikální proces existence. Mohl bych mluvit dál o dětech, které nepřítomnost zdravého a pozitivního snění nahrazují sexuální promiskuitou, kdy ve stále nových vztazích či stále zvrácenějších sexuálních praktikách hledají nějaký fiktivní cíl. Mohl bych mluvit o dětech aktivně se zapojujících do různých okultních praktik či sekt. Satanismus bují na našich školách a zdaleka není jen chvilkovým image. Všudypřítomná magie v různých formách mezi mládeží...., mohl bych psát dál a dál. Co je to jiného než touha po snech, po něčem skrytém , tajemném, ale přitom zásadním a důležitém. Generace dospělých se vzdala vlastních snů, což je její právo, ale má právo vzdát se spoluzodpovědnosti za utváření snů následné generace?
Psal jsem tu o třech ztrátách mladé generace a celkové vyznění této úvahy jistě působí velmi pesimisticky. Nechci to na závěr nějak vylepšit či zpozitivnit, protože to co jsem napsal je realita. Chci spíše navzdory této realitě vyjádřit své nejhlubší přesvědčení za kterým stojím celým srdcem a celou svou vírou - miluji mladou generaci a mám pro ni naději!!!
Tou nadějí je osobní vztah s Božím Synem Ježíšem Kristem a víra v Jeho oběť a vzkříšení!
Jan 11:25 - Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

Jan 6:35 - Ježíš jim řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

Věřím, že v Kristu může každý znovu nalézt ony tři ztráty - jistotu, hodnoty a sny! Bůh vám žehnej!

Pavel Pabián
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 26. května 2015 v 10:24 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás
kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

2 Pavel Pabián Pavel Pabián | 29. května 2015 v 14:53 | Reagovat

Hezký den! Děkuji za ocenění blogu. V rubrikách jsou kontakty, jen se musí dvakrát otevřít:-). Můj mail je p.pabian@centrum.cz...:-).
P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama