!!! Nikdo není tak slabý, aby nemohl pomáhat druhým !!!

Tři přátelé

11. března 2009 v 12:22 | Pavel Pabián |  Články
Jsou tři nejlepší přátelé. Mají se vzájemně moc rádi. Jeden z nich je slepý.
Ten slepý jde v krásný letní den na procházku a směřuje k okraji propasti.
Propast je stále blíž.
Oba zdraví muži říkají, že svého slepého kamaráda milují, ale jednají odlišně.
Jeden jde vedle svého přítele, chvílemi jej bere za ruku a opakuje mu, jak
moc ho má rád, odstraňuje malinké překážky z cesty, aby přítel do něčeho
nekopl, upozorňuje na vůni květů okolo, na bzukot hmyzu a zpěv ptáků. Při
chůzi předčítá z krásných knih a recituje básně, které jeho přítel miluje.
Připomíná mu, co všechno spolu prožili, jak mají hezký vztah, jak si ho váží
a také to, ať si všimne, že je teď s ním a má ho rád z celé duše. Cesta k
srázu je dlouhá a ten, který vidí má dobrý pocit z toho, jak je vytrvalý a
věrný ve svém přátelství. Do poslední chvíle dává pozor, aby slepého přítele
nešlehla nějaká větvička nebo nenarazil do kamene na kraji cesty. Pak, v
jedné vteřině a docela bez hlesu se přítel zřítí do propasti a už ho není.
Ten vidoucí pláče, ale zároveň má příjemný pocit když si říká - byl jsem s
ním do poslední chvíle....

Druhý přítel (někdy dříve) také provází svého slepého přítele na procházce.
Vypráví mu o správné cestě, která vede k cíli a upozorňuje na to, že tenhle
směr vede k propasti. Říká to v klidu a lásce neboť propast je ještě daleko,
ale přesto důrazně. Neříká tak často - mám tě rád a nekochá se krásou
přírody ani nádhernou literaturou, ačkoli to vše také miluje, protože mu
dělá starost blížící se sráz. Reakce slepého přítele jsou často vyčítavé až
ponižující. Slepý předhazuje svou představu o lásce a přátelství a kráse
života a za příklad často uvádí jejich společného prvního přítele. Druhý
přítel je z toho často smutný a zraněný, ale vždycky mu vyvstane na mysli
realita propasti před nimi a tak nedbá na urážky a mluví se svým slepým
přítelem stále důrazněji. Když už jsou docela blízko srázu a slepce šlehne
trochu větvička po tváři, obviní svého vidoucího přítele, že ho nemá rád a
nezáleží mu na něm a nakonec řekne - pokud ještě jednou zmíníš tu tvou
správnou cestu, tak je s naším přátelstvím konec a už tě nechci znát.
Vidoucí přítel už skoro křičí - neblázni, před námi je propast! Odpovědí
jsou mu jen nadávky a výsměch. Těsně před srázem do svého slepého přítele
strčí tak, že ten, jak spadne na zem, si vymkne kotník, poškrábe se o trní a uhodí
se do hlavy. Pak se ještě dlouho hádají v bezpečné vzdálenosti od propasti....

Který ze dvou přátel měl v srdci skutečnou lásku?

Láska bez pravdy neexistuje!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama