!!! Nikdo není tak slabý, aby nemohl pomáhat druhým !!!

O září, které mělo být začátkem školního roku

11. března 2009 v 12:22 | Pavel Pabián |  Články
Tak je to tu zas. Konec prázdnin a začátek - čeho vlastně? Pro někoho začátek pracovního procesu po skončení střední či vysoké školy, nebo také evidence na pracovním úřadě. Pro většinu z vás začátek školního roku, ale zase tu jsou rozdíly. Co jeden přijímá se stoickým klidem, téměř nezúčastněně, druhý zakouší v přívalu emocí s nervy napjatými k prasknutí. Zatímco jednomu začíná "nenáviděná škola", jiný vychutnává pocity štěstí, že se právě na tuhle školu dostal. Patřím k těm, kteří prožívali začátek školního roku vždy velmi intenzivně, jaksi celou duší. Letošní září ale pro mě nemělo být nijak zvášť vyjimečné, vzhledem k tomu, že oba synové nastupují do druhého ročníku, jeden na ZŠ a druhý na gymnáziu, takže tu hlavní změnu jsme si prožili již loni. A přece na toto září nikdy nezapomenu a zůstane pro mě zářím kdy něco začít mělo a mohlo, ale nezačalo.
Pracuji, mimo jiné, jako kazatel či pastor v křesťanské církvi a někdy začátkem května za mnou přišel jeden mladý člen (22let) našeho společenství s prosbou, abych mu napsal doporučení pro studium teologie na biblické škole. Měl jsem z jeho rozhodnutí velkou radost a abyste tomu porozuměli, chci vám napsat o tomto svém příteli něco víc.
Jindra uvěřil v Boží existenci někdy v patnácti letech a chvilku chodil mezi křesťany. Byl to úplně normální kluk, chtěl prožít a vyzkoušet všechno, takže když se přibližně ve stejné době setkal s marihuanou - neváhal. Samozřejmě, že stejně jako většina náctiletých bral tuto věc jen jako neškodnou legraci která měla jeho život ozvláštnit a zjednodušit. Brzy vyzkoušel také pervitin a nakonec heroin. V krátké době byl v tom všem až po uši, takže se několikrát předávkoval a vyhodili ho ze školy. Bůh na něj ale nezapomněl. Setkal se s křesťany z organizace Teen Challenge kteří mu jednak připomněli to čemu kdysi uvěřil o Ježíši a také mu nabídli účast v léčebném programu. Souhlasil a nastoupil do komunity. Byl tam 9 měsíců než dostal první "dovolenku". Doma si jednou
"dal" a po návratu to přiznal ačkoli věděl, že bude z programu vyloučen. Vrátil se domů s tím, že s drogama skončil, dodělá si školu a bude žít křesťanský život. Nějaký čas to šlo, pomáhal mi v práci na dětském klubu, ale zanedlouho se množili "úlety" všeho druhu a vrcholem bylo, když přišel na KLUB kde vedl malé děti "sjetej". Po tom nastalo období (asi rok a půl) kdy nechodil mezi křesťany vůbec, příležitostně bral drogy všeho druhu a jediné co se mu podařilo, bylo dodělat školu a maturovat. Vím, že v té době nebyl šťastný, velmi se trápil a nevěděl kudy kam. Vždy tak jednou za dva měsíce za mnou přišel, otevřel mi své srdce a byli jsme prostě spolu. Byl jsem vděčný, že jsem mohl s ním nést jeho břemena, být mu přítelem a připomínat mu, že Bůh jej miluje. Jindra se znovu rozhodl nastoupit do programu Teen Challenge a bylo to pro něho velmi těžké také proto, že ve stejné době mu náhle zemřel otec. Odjel a i když z různých důvodů nedokončil celý léčebný program, v jeho životě byla tak evidentní změna, že jsme se všichni velmi radovali. V době kdy byl v programu jsme spolu komunikovali telefonicky a skrze dopisy a můj vztah k Jindrovi byl téměř otcovský. Jednou mi napsal: "Děkuju Bohu za to, že mi dává sílu procházet tímto programem. Často přichází Ježíš a dává se mi poznávat jako ten, který přišel obvázat rány zkroušených srdcem, potěšit truchlící, dát závoj chvály místo ducha beznaděje. On je ten, ke kterému můžu kdykoli se vším přijít, on mě dokonale zná a miluje mě. On je ten, kterého když se chytnu, dovede mě do vítězného cíle". Jindy mi napsal: " Když jsem se dnes modlil - bylo mi fakt těžko - lehl jsem si do trávy, koukal na mraky a vybavovaly se mi příběhy, kdy Bůh zázračně vysvobodil svůj lid, kdy je provedl mořem, kdy Bůh mluvil k Abrahamovi.... Toužil jsem, aby ke mně Bůh taky tak promluvil. Aby se třeba otevřela nebesa nebo tak něco.....bláznivý co? Ptal jsem se - Ježíši kde jsi? A on mi řekl takovým tichým hlasem - sedím vedle tebe Jindro. Nebyl to slyšitelný hlas, víš jak to myslím, že? V té chvíli nebyla nutná slova, oba jsme věděli svoje. Ježíš to, že mi je smutno, že se trápím, a já, že on je se mnou, rozumí mi a za nic mě nesoudí. Byla to chvíle kdy teklo spousta slz, myslím že Ježíš plakal se mnou. Mám ho rád, ale tak málo ho znám, toužím po hlubokém vztahu s ním....."
Po návratu se Jindra zapojil do života v křesťanském společenství a za celých 7 let, co jsem ho znal, to byl ten nejhezčí čas. Budoucnost skýtala velké možnosti, jednu lepší než druhou, jen si vybrat. Vyhlíželi jsme a očekávali jen dobré věci v Jindrově životě. Vrátím se k jeho touze studovat biblickou školu a k tomu, že jsem mu jako kazatel napsal doporučení. Ano, měl jsem z toho velkou radost, ale zároveň mi bylo líto, že Jindra bude několik let přes týden v jiném městě a nebude tu s námi. Dnes se trochu stydím za své uvažování. Přál jsem mu školu na které bude moci více poznávat Bibli a Boha, ale zároveň jsem tak toužil abych ho měl blízko, aby mi pomáhal, aby rozhýbal mladé lidi u nás ve městě a ve sboru. Jak se to jeví s odstupem času malicherné. Jindra prožíval těžký čas, osobní krizi, zklamání ze svého konkrétního selhání a i když to se mnou sdílel a mohl jsem to s ním nést, stalo se, že v jedné vyhrocené situaci jsem mu nebyl dost blízko. Možná jsem neudělal vše co jsem mohl. V té chvíli byli nablízku lidé kteří mu nabídli heroin a on, ač byl třičtvrtě roku "čistý", si vzal - a démon drogy ho zabil! Konec!
Jindra měl doma ve stole citát, který jej zjevně zaujal a proto si ho napsal:

Je snadné zemřít pro Ježíše, je těžké pro něj žít.
Smrt trvá jen hodinku či dvě, ale žít pro Ježíše znamená umírat denně.
Jen na krátký čas tohoto života je nám dána výsada sloužit jeden druhému a Ježíši.
Nebe budeme mít navždy, však pro službu zde, máme jen krátký čas
a proto nesmíme promarnit tuto příležitost.

Jindra nenaplnil tuhle výzvu. Prohrál bitvu o příležitost sloužit Bohu i lidem v tomto životě. Neustál svůj životní zápas, nicméně není nikdo, kdo by ho mohl soudit. Bible nás varuje - člověče proč soudíš cizího služebníka?! Jindra dal svůj život Ježíši. Tři dny před jeho odchodem jsem jej slyšel jak Bohu v modlitbě říkal "tatínku" a prosil svého Pána za odpuštění všech svých hříchů. Ani Bůh Jindru nesoudí, ale pro oběť kříže Pána Ježíše Krista, jej přijal za syna. Jindra uvěřil slovům Ježíše, která jsou zaznamenána v Bibli - Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel bude žít.
Přátelé, máme stejnou jistotu jakou měl Jindra? Nechci nic a nikoho idealizovat. Popsal jsem mnohá Jindrova selhání a pády a skutečně v jeho 22letech převažovaly prohry, ale přesto všechno byl jeho život jednoznačně ukotven v Hospodinu, jenž je Skálou věků! V čem je ukotven tvůj život?

Toto září nebylo pro Jindru začátkem školního roku a také v mém srdci už zůstane navždy mezera, zůstane tam napořád osten zklamání z toho, že se něco nenaplnilo. Září se překulí a zbude jen vzpomínka. Ale právě teď, v tomto okamžiku, něco nového může nebo taky nemusí začít. Záleží to na nás, na mě a na tobě.

Pavel Pabián
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama