!!! Nikdo není tak slabý, aby nemohl pomáhat druhým !!!

Jak ten čas letí......

11. března 2009 v 12:16 |  Články
Ten čas strašně letí. To je výrok, který slýcháváme kolem sebe stále častěji. Říkají ho různí lidé bez ohledu na věk (byť z úst patnáctiletého člověka zní jinak než od starce jenž rekapituluje svůj život), bez ohledu na vzdělání či sociální vrstvu, na pohlaví, národnost a také jsem si všiml, že tento výrok používají věřící i nevěřící lidé. Sám někdy tahle slova říkám ačkoli se mi protiví. Intenzita používání výroků typu "jak ten čas letí" roste každoročně s tím, jak se blíží vánoce a konec roku. Je to čas očekávání, ale také ohlížení. Přede dveřmi jsou vánoce a většina lidí si říká, že tyhle svátky budou takové jak mají být - plné klidu a pokoje. No prostě jako z reklamy. Skutečnost však bývá hodně odlišná. Přesto že v sobě celý rok nosíme představu, jak o vánocích odpočineme od všeho shonu, zmatku a stresu, tak realita spíš připomíná běžce na dlouhé trati, který povzbuzován frenetickým řevem tribun, na závěr začíná mocně finišovat, aby pak padl do cíle zcela vyčerpán ve stavu blížícímu se kolapsu. Od ledna do října "honíme čas" a zdůrazňujeme jak si letos o svátcích uděláme pohodu, jenomže hned začátkem listopadu se ozvou "naše tribuny" - příbuzní, známí, kolegové v práci či ve škole, televizní reklamy, slevy, koledy a vánoční výzdoba v supermarketech, a my - zatneme zuby a dáme se do finiše na jehož konci je již zmíněný předkolapsový stav možná zrovna na Štědrý večer. Co naděláme - času je málo a navíc tak letí.....
Je tomu skutečně tak? Všichni víme, že ne. Čas běží pořád stejně, my jej však vnímáme podle toho, jak s ním zacházíme, jak jej spravujeme, jaký mu dáváme obsah. Jsme správci času a jako takoví můžeme jednat moudře nebo nemoudře. Bible nám v listu do Efezu říká - Ef 5,15-16 - Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete, nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé.
Je tu něco, co čas diametrálně přesahuje a to je věčnost! Je pro nás těžké se myšlenkově odpoutat od času, protože jsme lidé žijící a jednající v čase, přesto však platí, že čas je pouze stvořený, služebný (má smysl a cíl) a paradoxně také dočasný (Bible konstatuje, že existence času je omezená - Zjevení 10,6). Čas je jaksi dílčí součástí věčnosti, přičemž věčnost není hodně, hodně dlouhá doba (čas), nýbrž naprosto jiná rovina existence. To jak žijeme a jednáme, jak nakládáme s časem, rozhoduje o tom, jak bude vypadat naše věčnost. Petr nás ve svém listě v Bibli vybízí - 1.list Petrův 4,2 - ...abyste po zbývající čas života v těle již nežili podle lidských žádostí, nýbrž podle Boží vůle.
Atmosféra vánoc, jistá míra melancholie a nostalgie, to vše je vhodným prostředím pro zasněné povzdechy "jak ten čas letí". Máme pocit, že tato nostalgická a melancholická nálada je vlastně podstatou vánoc a někdy se snažíme takovou atmosféru nějak uměle vytvořit. Jak je to vzdálené pravdě! Ano, z betlémů a vánočních pohlednic se na nás z útulné stáje usmívají oslíci a kravičky, růžovoučký Ježíšek spokojeně podřimuje v jesličkách zatímco králové ho obkládají svými dary a nade vším září teplá hvězda. Úplná vánoční idylka. Ve skutečnosti Marie, po dlouhé vyčerpávající cestě porodila v cizím městě, bez pomoci ve stáji mezi dobytkem a dítě položila do pravděpodobně kamenného žlabu ze kterého před tím Josef vyndal zbytky krmiva. Jesličky, to zní lépe, že? Také už si o vánocích většinou nepřipomínáme, že Josef s Marií a právě narozeným Ježíšem museli vzápětí utéct do vzdáleného Egypta, protože tehdejší král v Izraeli Herodes dal ve snaze zbavit se případně narozeného nového krále, povraždit všechny chlapce v Betlémě od dvouletých níže. I to ale patří k realistickému obrazu vánoc. Ale přece si nebudeme kazit naši idealizovanou, pohádkovou představu vánoc. Času je málo a tak letí, takže místo nepohodlné, tmavé, smradlavé stáje a vraždění neviňátek si před oči dáme svítící stromeček, hromady dárků za desítky tisíc korun a když bude nejhůř je tu naše záchrana televize a "Z pekla štěstí 2", případně Santa Claus na kamiónu s Coca-colou. Prostě je toho tolik, co díky letícímu času za celý rok nestihneme, takže tuhle, sice trochu instantní, ale přece tak rozkošnou atmosféru vánoc si nemůžeme nechat ujít.
Ano, musíme mít detektivní nadání a velkou touhu, abychom v současné oslavě vánoc vystopovali jejich biblicky-historickou příčinu, ale jde tu ještě o něco víc než jen uvědomit si, jak to tenkrát před dvěma tisíci lety bylo. Kdo se to vlastně v judském Betlémě v těch, i na tehdejší dobu, těžkých a neutěšených podmínkách narodil? Janovo evangelium začíná takto - Jan 1,1 - Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh. Jan 1,14 - A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Janovo evangelium neuvádí historické, do fyzických reálií zasazené, narození Ježíše, nýbrž místo toho prohlašuje duchovní fakta. Jan nám říká, že Bůh sám se stal člověkem a přišel na svět, aby se nám dal poznat. Všemohoucí Bůh Stvořitel se narodil jako bezbranné miminko! Koloským 1,15-16 - On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, knížatstva nebo mocnosti; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
A apoštol Pavel v listu Filipským popisuje skutečnost, že Boží Syn Ježíš se narodil jako člověk takto - Filipským 2,5-8 - Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal ve způsobu člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže.
Ale Ježíšova smrt na kříži, to už je velikonoční téma, to si necháme na jindy, vždyť jsou před námi vánoce, nejkrásnější svátky roku a i když čas strašně letí, tak v tuto chvíli se nám zdá, že velikonoce jsou ještě hodně daleko. Jsem si ale jist, že až budeme uprostřed velikonoc, mnozí z nás si stejně jako dnes povzdechnou "jak ten čas letí", už jsou tady zase.......
Čas je jako rám obrazu. Určuje nám pevné hranice ve kterých jsme. Všimli jste si kolik výrazů v naší krásné češtině obsahuje "čas"? Jen namátkou - časně, často, účast, částečně, občas, a mnoho dalších jejich odvozenin. Tak tedy občas se stává, že se nějaký čas naplní. K jednomu takovému naplnění času došlo když se Ježíš narodil a k jinému zase, když třicetiletý Ježíš začínal svou službu, jak je zaznamenáno v Markovo evangeliu - Marek 1,14-15 - ...přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží. A říkal: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu.
Věřím, že je to výzva i pro dnešek. Výzva pro tento "čas"! Žijeme v čase a ten má svou velkou důležitost, avšak není nekonečný, nýbrž omezený. Nekonečná je věčnost. Nekonečný je Bůh. Nekonečný Bůh vstoupil do času jenž nám daroval, aby nám otevřel cestu k věčnosti v Jeho blízkosti. Ježíš sám o sobě říká - Jan 10,9 - Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn.
Od narození Ježíše už uplynulo přes dva tisíce let a mnozí od té doby vešli skrze tyto otevřené dveře a byli zachránění. Možná si o letošních vánocích všimneš těch otevřených dveří i ty, učiníš pokání, uvěříš evangeliu, vejdeš a budeš zachráněn! Moc bych ti to přál, protože ačkoli platí, že čas běží pořád stejně, tak také platí, že čas milosti ve kterém žijeme, se krátí a sám Ježíš, úplně na konci Bible říká - Zjevení 22,12 - Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.

Přeji vám všem, pokojné, radostné, požehnané a pravdivé vánoce!
Pavel Pabián

V Krupce 10.12. 05

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama